Výlet do Národního divadla očima žáka

Všichni jsme se sešli včas na vlakovém nádraží. Vlakem jsme odjížděli do Prahy. Z pražského nádraží jsme se vydali přes Václavské náměstí, kde jsme se zastavili v McDonaldovi, směrem k Národnímu divadlu.

Měli jsme ještě mnoho času, a tak jsme se šli podívat na blízký Střelecký ostrov. Tam jsme si udělali přestávku před prohlídkou ND. Odtud byl na divadlo krásný pohled. Udělali jsme společnou fotografii a vydali jsme se zpět k divadlu. Průvodce měl zpoždění. Paní učitelka zavolala do agentury a dozvěděla se, že vzniklo nějaké nedorozumění. Naštěstí se průvodce dostavil a prohlídka mohla začít.

Hned při příchodu do ND nás zaujaly bysty - hlavy známých osobností, co mají s ND něco společného. Pan průvodce nám sdělil základní informace o divadle. Mnoho už jsme znali z dějepisu. Společně s jinou školou jsme sešli několik pater dolů, kde se nacházely základní kameny z různých koutů ČR. Také tu byly modely divadla před vyhořením a po rekonstrukci po požáru. Potom jsme si šli sednout do hlediště. Z pohodlných sedadel jsme se rozhlíželi po divadle. Viděli jsme pěknou oponu, kterou maloval Vojtěch Hynais. Pracovníci na jevišti připravovali představení, a tak na chvíli zvedli oponu, tudíž jsme měli pohled i na jeviště. Od pana průvodce jsme také slyšeli příhodu o bývalém prezidentovi Václavovi Havlovi, jak odešel během představení z prezidentské lóže kvůli tomu, že je odtud špatně vidět, a že tam bolí za krkem. Dále jsme šli do foyeru. Tady si mohou lidé o přestávce něco koupit nebo si odpočinout. Ve foyeru se také nachází známá socha Hudba, u které všechny její předměty směřují k srdci. Vyšplhali jsme se o dalších pár poschodí výše. Z nejvýše položeného balkonu jsme měli úžasný pohled na mohutný lustr. Dozvěděli jsme se, jak se mění rozbité žárovky u lustru. Lustr se musí zatáhnout do střechy, a tam už se mechanikové o vše postarají. Nakonec jsme se dostali na střechu. Naskytl se nám nepopsatelný pohled na Petřínskou rozhlednu a na Hradčany. Na střeše jsme také viděli trigy – tři obrovské sochy koní. Bohužel nás tlačil čas, a tak jsme rychle seběhli po schodech a rychlým krokem jsme se hnali přes přeplněný Václavák na nádraží. Vlak jsme stihli.

Martin Dillinger, 8.B

A. Kittelová