Lidé ukládájí informace od nepaměti. V pravěku malovali na skály, ryli do kostí a do dřeva. Ve starověku používali různé destičky - z kamene, hlíny či dřeva. S přibývajícím časem rostly nároky a potřeba ukládání většího množství informací.
Posledních 500 let ukládají lidé informace především na papír. Stejně jako papír nahradil předchozí prostředníky pro ukládání, je papír dnes nahrazen elektronickou pamětí.
Potřeba uchovat informaci, vzpomínku nebo třeba vzkaz je stará jako lidstvo samo. První nosiče pro ukládání byly látky, od kterých se dalo snadno rýt. (kosti, dřevo, kůže apod.)
Papyrus
přibl. 3000 př.n.l. - 1100 n.l.
Papyrus je psací materiál, sloužící k zápisu textů. Pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály (hliněné, dřevěné, kovové, voskované destičky, ostraka), i když je nikdy zcela nenahradil. Základní surovinou pro výrobu byla stébla šáchoru papírodárného, který rostl a byl těžen ve starověkém Egyptě. Zde se také soustředila výroba papyru, i když se pak vyvážel do celého středomoří a byl preferovaným materiálem v celém antickém světě. Slovo papyrus pochází z koptštiny (pozdní fáze vývoje staroegyptštiny), v níž slovo papuro znamená „patřící králi“. Název prozrazuje, že v ptolemaiovské době byla výroba královským monopolem.
Vyráběl se ze zvířecí kůže a byl odolnější a trvanlivější než papír. Výroba však byla nákladnější.
Papír
U nás od 12. století, běžným od 16. století
Papír byl hlavním nositelem informací téměř 600 let. S rostoucími potřebami a nároky lidí na uschovávání informací, se od 20. století hledal způsob jak jej nahradit něčím efektivnějším - trvalejším.
Někdy se také používá označení - digitální. Tímto pojmem se označují zařízení, která v kombinaci s nějakým dalším přístrojem) dokáží uchovat informace.
Dnes je tím přístrojem obvykle počítač. Ale není již nezbytný. Dnešní fotoaparáty, kamery, telefony, dvd rekordéry aj. jsou již vybaveny zařízením (vlastním počítačem), takže mohou s daty zacházet bez jiných zařízení.
Pevný disk (HD)
Je nezbytnou součástí každého počítače. Dokáže pojmout velké množství informací a nahradit několik tun papíru. Informace je uložena na kovovém disku - kotouči. Součást této paměti je i čtecí zařízení, které elektronické informace z kotouče čte nebo je tam vpisuje.
Optické disky
CD, DVD
Informace se "vyrývají" do kotoučku. Chceme-li informaci na kotouček zapsat nebo si ji přečíst, potřebujeme CD/DVD mechaniku (CD/DVD ROM) - zařízení, které dokáže s kotoučky zacházet.
Blu Ray
Kotouček, který je nástupcem DVD. Stejně velký dokáže pojmout až 10x více informací než klasické DVD.
Paměťové karty, jednotky
Flash paměť
Druh paměti, který je určen především pro častý přenos a časté měnění informací. Výhodou této paměti jsou nevelké rozměry.
eSATA
Nástupce "Flešek", který se vyznačuje především (10x) větší rychlostí a také vyšší základní kapacitou.
Paměťové karty
Druh paměti, který využívají většinou zařízení, která pracují s obrazem. Momentálně jsou to nejmenší zástupci elektronické paměti.
Soubor je skupina elektronických dat, které tvoří nějaký celek. Můžeme si ho představit jako knihu. Kniha je uspořádání listů, které společně tvoří informace.
Soubor jsou informace uložené v elektronické paměti. Soubory se vytváří pomocí programů.
Vytváříme soubor - postup:
vyberu paměť
určím adresu (vyberu složku)
vymyslím jméno
zkontroluji příponu
Vlastnosti souboru:
název (jméno.přípona)
adresa
velikost
čas vzniku
Jméno
Je označení, které sami vymýšlíme. Mělo by nám napovědět, co za informace je v souboru ukryto.
Přípona
Příponu souboru přidává program. Přípony jsou domluvené a zároveň vypovídají o povaze obsahu. Poznáme tedy podle nich, zda soubor obsahuje obrázek, textu, hudbu apod.
SLOŽKA
Složku si můžu představit jako přihrádku, polička nebo krabici. Úkolem složek je udržovat pořádek a přehlednost v uložených informacích. Pomocí složek si informace třídíme.
Adresa
Adresa souboru nám říká v jaké paměti a v jakých složkách se soubor nachází. Adresa začíná označením paměti. Paměť se označuje písmenkem abecedy s dvojtečkou
MYŠÁK Malé etudy pro 
Zdroj: 
