Magnetická indukce

Magnetická indukce (označovaná jako 𝐵) je fyzikální veličina, která popisuje intenzitu magnetického pole v určitém místě prostoru. Udává, jak silně působí magnetické pole na pohybující se náboje nebo na jiné magnetické objekty.

Magnetická indukce je používána k popisu vlastností magnetického pole kolem magnetu nebo elektromagnetu.

Vzniká přítomností permanentního magnetu nebo vodiče, kterým protéká elektrický proud.

Příklad: Magnet a kompas

Představte si, že máte kompas, jehož jehla je volně otočná. Kompasová jehla se vždy orientuje pod vlivem magnetického pole, které na ni působí. Když kompas umístíte do blízkosti magnetu, jehla se otočí a ukáže směrem k magnetu. To ukazuje, že magnetické pole magnetu ovlivňuje orientaci kompasové jehly.

Magnetická indukce v tomto případě označuje sílu a směr magnetického pole, které je vytvářeno magnetem a ovlivňuje kompasovou jehlu. Čím bližší budete kompas k magnetu, tím silnější bude magnetická indukce a tím výraznější bude síla, kterou pole na jehlu působí.

Matematický popis

Magnetická indukce je definována jako síla, kterou magnetické pole vyvíjí na jednotkový elektrický proud v daném bodě. Měří se v jednotkách tesla (T).

Pro pohybující se náboj se vztah mezi magnetickou indukcí a silou F, která působí na náboj q, vyjádří vzorcem:

𝐹 – síla působící na náboj,
𝑞 – velikost náboje,
𝑣 – rychlost pohybujícího se náboje,
𝐵 – magnetická indukce,
𝜃 – (theta) úhel mezi směrem pohybu náboje a směrem magnetické indukce.